Pýtam sa - Anna Musilová

Máte radi young adult knihy? A máte radi young adult knihy, ktoré sú trocha odlišné, ako tie ostatné? Kto áno, tak určite počul o knihe Černooká, ktorá vyšla pred niekoľkými mesiacmi a ktorej autorkou je Anna Musilová. Príbeh Viktórie, ktorá v zrkadle vidí svoj odraz s čiernymi očami, ktorý postupne ožije, získal veľa pozitívnych ohlasov. No zaujíma vás, kto je to Anna Musilová? Ak áno, tak nižšie sa čo-to o Anne dozviete.

Ahoj, Anna! Najprv sa nám v krátkosti predstav a popíš nám čomu sa venuješ.

Ahoj, tady Anna. Je mi 22 a jsem studentka žurnalistiky, tak trochu novinářka a tak trochu spisovatelka. A taky knihomolka, milovnice čehokoliv dýňového, anglofilka a závislačka na kávě a kavárenském prostředí, protože tam se nejlíp píše. Ten seznam by ale mohl být mnohem delší. Pocházím z Pardubic, ale zhruba od svých dvaceti žiju kvůli univerzitě a práci převážně v Praze. Sdílím byt se svými nejlepšími kamarádkami, což z mého života dělá nekonečnou epizodu Přátel.

Ešte predtým, ako sa vrhneme na Tvoju spisovateľskú kariéru, by ma zaujímalo, ako si sa dostala k čítaniu kníh.

Jako dítě jsem bývala největší introvert na světě a když jsem nemusela ven, nejraději jsem seděla doma s knížkou. Takže ke čtení mě nejspíš přivedla moje povaha. A pak asi máma, která se mnou v dětství často chodila do knihkupectví a odměňovala mě knížkami. A často mi je četla.

Aké sú Tvoje najobľúbenejšie knižné žánre? Máš aj nejakých obľúbených autorov?

Oblíbený žánr asi nemám, ale autorů by se našlo hodně! Mám ráda klasickou ruskou literaturu, hlavně Vladamira Nabokova. Pak mě oslovila Jodi Picoult (především románem My Sister’s Keeper), Hanya Yanagihara, Arthur Golden a z českých autorů se do mého top listu řadí určitě Marek Šindelka. Mapa Anny je skvělá. A ne jenom proto, že má moje jméno v názvu.

A naopak, nájdu sa aj žánre alebo spisovatelia, ktorých nemusíš?

Nejsem velký fanoušek sci-fi ani fantasy. I když jsem dřív naprosto milovala Narnii a první knížka, kterou jsem se pokusila napsat, do fantasy žánru úplně jednoznačně patřila. Asi jsem z toho vyrostla, nevím. Ale určitě se čtení dobré fantasy nebo sci-fi knihy nebráním, jen je nevyhledávám.

Aká kniha Ťa v poslednom období najviac zaujala a prečo?

Call Me By Your Name! Ten příběh je tak nádherný, uvěřitelný, plný emocí a nasáklý atmosférou Itálie v osmdesátých letech. Nemluvě o jazykové stránce, která je tak bohatá, až z toho přechází zrak. To je něco, co na knihách oceňuju snad nejvíc. A díky kombinaci toho všeho se od čtení Acimana nemůžete odtrhnout.

A ako si to vlastne mala s písaním? Vždy si chcela napísať knihu, alebo to prišlo postupne s Černookou?

Psát jsem chtěla odmalička. První pokus o napsání knihy proběhl, když mi bylo asi jedenáct, ale už předtím jsem si zapisovala útržky příběhů do školních sešitů a podobně. Jako dítě jsem věčně žila ve své fantazii, tak trochu mimo realitu. Asi mi to do jisté míry zůstalo dodnes. 

Knižne si debutovala tento rok knihou Černooká. Čo Ťa priviedlo k napísaniu tejto knihy?

Částečně asi moje minulost, se kterou jsem se potřebovala vyrovnat. Taky jsem chtěla stvořit temný příběh o lidské duši, o dvojakosti, která dřímá v každém z nás a která mě osobně vždycky fascinovala. Chtěla jsem podniknout sondu do nemocné mysli a vykreslit ji lidem kolem nejlépe, jak umím. Kromě toho hrála roli taky inspirace filmem Černá labuť od Aronofského, což je můj oblíbený režisér.

Inšpirovala si sa pri písaní príbehu skutočnými udalosťami?

Do jisté míry. Pasáže, kdy Viktorii umírá máma, jsou víceméně vzpomínkami na dobu, kdy na rakovinu umírala moje starší sestra. I to, jak jsme se s traumatem (ne)zvládly vyrovnat, máme s Viktorií tak trochu společné.

Ako dlho si písala knihu?

Necelé dva roky. Ale musím říct, že šlo o psaní s pauzami, často i několikaměsíčními. A pak jsem Černookou ještě několikrát upravovala podle poznámek mých prvních čtenářů, nakladatele.

Bolo vydavateľstvo YOLi prvým vydavateľstvom, kde si zaslala rukopis? Alebo si to skúšala aj u iných vydavateľstiev?

Zkoušela jsem to i u jiných, bohužel jsem většinou nedostala odpověď nebo mi bylo řečeno, že se Černooká nehodí do edičního plánu.

Kto bol prvou osobou, ktorá si prečítala Tvoj rukopis? Bol to niekto z rodiny alebo niekto z priateľov?

Pravděpodobně to byla moje kamarádka ze střední, Káťa, se kterou svoje psaní konzultuju úplně nejvíc. Díky ní najednou vidím v textu věci, které bych přehlédla nebo by mě ani nenapadly.

Vedela by si nám knihu v krátkosti predstaviť?

Viktorii je osmnáct a žije na první pohled normální život. Chodí na střední, má nejlepší kamarádku a právě zažívá první lásku. Pod klidným povrchem ale zuří bouře. Viktorie se totiž nikdy nevzpamatovala ze smrti matky, stejně jako zbytek její rodiny, a topí se ve stále horších depresích, z nichž nevidí cestu ven. Navíc začne vídat svůj odraz s černýma očima, který postupně ožívá, bere na sebe podobu samostatně myslící osoby, která nad Viktorií přebírá kontrolu a začne jí zasahovat do života v takové míře, že už není schopná rozlišit, co je skutečnost a co pouhá iluze. Neví, co je tahle Černooká zač, ani co od ní chce, ale děsí se toho, jaké by jejich soužití mohlo mít následky…

Tvoja kniha je už na pultoch kníhkupectiev niekoľko mesiacov. Aké sú ohlasy na knihu? Nájdu sa medzi nimi aj negatívne ohlasy?

Musím říct, že většinou narážím na pozitivní ohlasy, z toho mám velkou radost. Zvlášť mě těší zprávy od lidí, kteří mi píšou, že jim moje kniha pomohla pochopit, čím prochází někdo v jejich okolí nebo že se sami perou s depresí a Černooká jim ukázala, že ty stavy nejsou něčím, co by si vybájili nebo to přeháněli, ale že tím prochází i další lidé. Ale samozřejmě se najdou i výtky. Většina je konstruktivních a ráda se z nich poučím, přece jen nechci psaní pověsit na hřebík. Myslím, že (konstruktivní) kritika je to nejcennější, co nejen začínající autor může od svých čtenářů dostat.

Vyhľadávaš na internete recenzie na svoje knihy, alebo si ich prečítaš len vtedy, ak Ti niekto nejakú pošle?

Na Instagramu sleduju, co nového se objeví pod hashtagem Černooká a občas mrknu na Databázi knih, ale jinak je moc nehledám. Ale vždycky jsem moc ráda, když si někdo najde čas a o knize mi napíše, třeba i do soukromé zprávy. To mi spolehlivě dokáže vyčarovat úsměv na tváři. 

Pracuješ na novej knihe?

Ano! A jsem z toho nadšená. Měla jsem docela dlouhou krizi, kdy jsem nebyla schopná psát nic než seminárky a novinové články, ale teď mám konečně nápad a když už k psaní sednu, většinou se ke mně přidá i múza. Takže nová kniha je pomalu, ale jistě v procesu.

Čo robíš, keď sa nevenuješ písaniu? Aké máš koníčky?

Kromě psaní (a čtení) čím dál víc propadám fotografii, hlavně té portrétní. Nedávno jsem dokonce začala fotit na analog, čímž pro mě focení dostalo úplně nový rozměr. A taky ráda kreslím. Portréty.

Aké sú Tvoje celoživotné sny?

Vždycky jsem chtěla žít v cizí zemi. Už se mi to splnilo loni na podzim, kdy jsem strávila semestr ve Walesu. A protože je Británie místem, kde jsem už kdysi nechala polovinu srdce, ráda bych se tam po škole vrátila a zkusila tam pracovat, žít, psát. A obecně chci hodně cestovat, poznat svět, dokud na to ještě mám prostor a nejsem na nic vázaná. Co se týče literárních snů, asi nikdy nepřestanu toužit po tom, aby se moje knihy překládaly do cizích jazyků a vznikla nějaká filmová adaptace. To je zatím ve hvězdách, ale kdo ví. A taky se chci naučit podélně parkovat, ale to asi dřív vyhraju Nobelovku.

Hoci si len začínajúca autorka, no máš aj nejaké rady pre ľudí, ktorí chcú začať s písaním?

Začněte. A nepřestávejte. Nečekejte na dokonalost, ta možná nikdy nepřijde, ale to neznamená, že byste se neměli snažit psát nejlépe, jak umíte. Věřte mi, že budete lepší a lepší s každým slovem. A taky mluvte s lidmi, mějte oči a srdce otevřené. Kolem nás je tolik příběhů, které si zaslouží být napsány.

Kde všade Ťa môžeme na internete nájsť?

Na Instagramu, mám taky svůj blog, kde recenzuju knížky, píšu reporty z cest nebo sdílím svoje fotografie. A moje reportáže a rozhovory najdete v seriálech Cesty vzhůru a Lidé Česka na iDNES.cz