Ako som sa dostal k blogovaniu ja a iní blogeri & čo pre nás blogovanie znamená

Písanie, mazanie, prepisovanie a fotenie. Tieto štyri slova pozná každý jeden bloger. Hodiny strávené nad písaním jedného článku sú niekedy priam až mučivé, no finálny výsledok je priam neopísateľný. Určite sa väčšina blogerov potýka s otázkami: Ako si sa dostal/a k blogovaniu? Prečo bloguješ? Čo to vlastne pre teba znamená?
A v tomto článku sa vám ja a ďalší blogeri posnažíme vysvetliť čo pre nás to blogovanie vlastne znamená a ako sme sa k nemu vlastne dostali. 

Blogovanie ako také som zaznamenal asi pred dvomi rokmi, keď som sa dozvedel, že aj niečo také existuje. Bolo to vďaka Expl0itedovej sestre Paulíne, ktorá sa venuje blogovaniu. No k samotnému blogovaniu som sa dostal až minulý rok v januári, kedy som pocítil nutkanie podeliť sa s ľuďmi o moje zážitky z kníh. Vlastne to nutkanie vyvolalo aj to, že keď sme mali doniesť do školy čítateľský záznam, tak ma neskutočne bavila časť vlastný názor na dielo, a tak som si povedal, že spojiť dve moje obľúbené činnosti a to písanie a čítanie a k tomu ten pocit, že si aj niekto cudzí prečíta váš názor na knihu ma proste donútilo založiť si blog.
Možno mi to ani neuveríte, no blog, na ktorom čítate tento článok, nie je mojím prvým blogom. Pred WhatThomasRead tu boli ešte dve blogy. V nich som sa taktiež venoval recenzovaniu kníh, ale okrem nich som recenzoval aj seriály. Tieto blogy som si zmazal hlavne preto, lebo som sa bál, že sa o mojom blogu dozvie niekto z našej školy a musím sa priznať, že posmeškom som už v poslednom ročníku čeliť nechcel. Ale povedal som si, že aj keby sa to dozvedeli, tak predsa to je len posledný rok a ten už nejak pretrpím, a tak vznikol WhatThomasRead.
PS: Doteraz nevedia, že blogujem.

A čo pre mňa blogovanie znamená? 
Blogovanie pre mňa znamená hlavne to, že sa môžem podeliť s cudzími ľuďmi o svoje zážitky z kníh, že do článkov môžem vkladať svoje myšlienky, pocity, nálady... V podstate to, čo nedokážem povedať ústami vložím do slov. A taktiež musím spomenúť aj to, že vďaka blogu som spoznal kopec úžasných ľudí, ktorých blogovacie príbehy sa nachádzajú v tomto článku.

Daniela z blogu Flung out of space

Blog Flung out of space vznikol v januári 2016 z jediného dôvodu - viac písať a v písaní sa zlepšovať. S myšlienkou blogovania som sa pohrávala už dávno predtým, dokonca som aj zopár blogov mala, ale ani jednému som sa nevenovala a nakoniec ich zrušila. Tento je iný. Kúpila som si fotoaparát, doménu a napísala svoj prvý článok. Postupom času ma blogovanie neuveriteľne chytilo a začalo baviť... a vlastne baví doteraz.

Blog je pre mňa miestom, kde môžem inšpirovať ľudí svojimi myšlienkami, spájať sa s nimi, vymeniť si skúsenosti alebo sa jednoducho vypísať.

  Klára z blogu Klářiny knihy

K blogování jsem se dostala díky náporu (ale správnému!) rodiny. Vždy jsem si myslela, že si recenze budu psát jen do sešitu a rezolutně jsem odmítala odevzdat se internetovému světu. Naštěstí mě moje rodina přesvědčila, že by byla škoda, kdybych se o svou vášeň nepodělila s ostatními.

Blogování pro mě znamená opravdu hodně! Díky němu jsem poznala spoustu skvělých lidí, začala jsem se pohybovat v knižní komunitě a sledovat novinky, pracovat s blogem... A v neposlední řadě jsem si založila díky blogu i YouTube kanál a instagramový účet! Blogu vděčím za hodně věcí. :)

Lucie z blogu Reading with Lucy

K blogování jsem se dostala už před několika lety, ale můj stávající blog jsem založila před třemi lety 15.5. 2014. Dostala jsem se k tomu díky ostatním blogerům, kteří psali různé recenze na knihy a nebo také články co přečetli za daný měsíc. Tyto články jsem doslova „žrala“ a hodně mě nadchlo, že pod každým článkem jsou komentáře lidí, kteří danou knihu četli a také by něco o ní pověděli (jak se jim líbila a podobně). V tu chvíli jsem si říkala, že i já bych chtěla něco takového dělat, jelikož v mé rodině není ani jeden člověk, který by četl knihy a já vždy měla to nutkání si s někým o knihách povídat. A jak to tak bývá, tak když jsem začala mluvit, tak nikdo z rodiny nemělo ani tušení o čem to mluvím a tak jsem to vzdala. Proto jsem si založila blog, pod myšlenkou, že se snad nějaký čtenář objeví a bude si chtít se mnou povídat o dané knize. Ze začátku jsem měla strach, jelikož gramatika je můj úhlavní nepřítel a spoustu lidí nechápe, jak člověk, který neumí napsat čárku mezi slovy může psát blog. Pár hejtů tu kvůli tomu bylo, ale já jsem si nakonec z toho nic nedělala já píši blog, kvůli tomu, že mě to baví a jestli někomu vadí má gramatika, tak ať si čte něco jiného, co je gramaticky správně. Mě to nevystraší, budu si stále dělat co chci.

Blogování pro mě znamená hodně. Jak kvůli tomu, že si mohu povídat o knížkách s lidmi, kteří jsou na stejné vlně jako já tak i kvůli tomu, že díky blogu můžu spolupracovat s několika nakladatelství nebo e-shopy. Říkám to na rovinu. Moc si toho vážím a nejdůležitější pro mě je, že já jsem o spolupráci nikomu v životě nepsala a že oni sami si mě vyhledali a napsali mi.
Když napíši článek a vydám ho, tak pro mě znamená hodně, že mohu odpovídat na komentáře, které mi čtenáři na blogu zanechali. Nabije mě to hodně pozitivní energií a jsem za to neskutečně vděčná, ale to mí pravidelní čtenáři určitě vědí. Nebýt blogování, tak nikdy bych se nedostala k fotografování, které mám hodně ráda i když jsem stále začátečník.
Blogování pro mě znamená hodně a nelituji toho, že jsem si blog založila a díky tomu poznala tolik báječných lidí.

Candy z blogu All about Candy´s life

K blogování jsem se dostala náhodně. Ráda jsem sledovala beauty blogy jako je Zoella nebo Marzia. Jednou po přečtení série Drahokami od Kerstin Gier jsem si řekla, že si tuhle sérii musí každý přečíst a vznikl můj knížní blog. Knížní blogy jsem neznala dokud jsem nevstoupila do knížní komunity. A Wooow! Tohle budou moji kamáradi, řekla jsem si.
Byla to jen zkouška, neměla jsem v plánu v životě blogovat, páč neumím pořádně gramatiku. Ráda jsem si zapisovala svoje myšlenky a události co se mi přihodili. A řekla jsem si, že by byl blog něco jako můj deníček. Měla jsem ho jen pro sebe a netušila jsem kolik lidí si ho oblíbí.

Blog je můj svět. Můj osobní svět, spousta lidi mi vyčítá, že zveřejňuji svůj osobní žívot na veřejnost ale tohle jsem prostě já. Pomáha mi to, když píšu.
Píšu co mě trápí, co mě dělá šťastnou. Poznala jsem spoustu přátel jako je Lucka z Reading with Lucy, poznala jsem tebe a mnoho dalších. Myslím si, že blog ukazuje lidem jaká doopravdy jsem. Okolí, co jsou blízko mě, si nikdy o mě nemysleli, že taková jsem. Vidí jen můj venkovní obal ale neznají moje zálibi ani pocity. Blog teď pro mě znamená celý svět, kamarád, ke kterému přijdu a řeknu mu všechno co mám na srdci. Jsou tam zápisky knih, které jsem četla a rádá si k nim vrácím. Připomenu si jednotlivé příběhy. Je to únik stejně jako, když čteme knihu a prožíváme ten svět. Tohle po mě znamená blog.

Aďa z blogu Čaro kníh

Ja som to chcela skúsiť veľmi dlhú dobu, ale nemala som na to odvahu. Teraz mi to už príde smiešne, ale neskutočne som sa bála reakcie okolia. Úprimne som nápad s blogovaním mala v hlave minimálne 2-3 roky. Nakoniec som sa tento feburár zobudila, povedala si, že kašlem na strach, začala som fotiť na "bookstagram", a o niečo neskôr som založila aj blog. A dnes nechápem prečo mi to tak dlho trvalo.

Veľmi veľa vecí. V prvom rade, možnosť vyjadriť sa, zdielať svoje názory a záľuby s ľudmi, ktorých zaujímajú. V mojom okolí nie je veľa knihomoľov, takže pre mňa sú tieto instagramové a blogové kamarátstva veľmi dôležité. Nie je nič lepšie ako keď po prečítaní knihy môžem s niekým prebrať svoje dojmy. A vďaka recenziám iným nachádzam ďalšie perfektné knihy, po ktorých by som inak možno nesiahla.

Lucie z blogu LUCIE IS READING

Asi to bude znít blbě, ale blog jsem si založila po vzoru mých kamarádek a to za účelem spoluprací. Teď se za to celkem stydím. Vlastně mě k tomu dohnalo něco trochu blbějšího...Jedna moje spolužačka mě začala sledovat na mém bookstagramu a mě v tu chvíli mohlo trefit. Měla jsem chuť si ten účet zrušit. Když mě sledovala, nemohla jsem dělat streamy a to jsem si v tu dobu fakt oblíbila. (Nakonec jsem nějak přišla na způsob, jak to udělat, ale o tom se nebavíme.) Nechtěla jsem (a pořád nechci), aby mě někdo z mého okolí z téhle stránky znal. Myslím tím to, že dělám recenze a fotím fotky, ne to, že čtu. Následně jsem si představila ty pitomé poznámky, které by ostatní říkali. Snažila jsem se honem rychle vymyslet něco, čím bych se mohla bránit. A tak jsem si založila blog a pár dnů poté napsala několika stránkám o spolupráci. Říkala jsem si, že když ostatní uvidí, že z toho něco mám, nebudou mít blbé řeči. Nakonec se nic neprovalilo, já mám blog, na který mě baví psát a k tomu ještě pár knížek zadarmo. Ale ten strach z toho jít dalšího dne do školy bych nikomu nepřála. Ale tak je celkem vtipné, že moje největší starost byla to, aby mě někdo "neodhalil".

Poslední dobou pro mě znamená opravdu hodně. Při mém momentálním reading slumpu knihy dočítám jen z toho důvodu, že se neskutečně těším na to, až budu psát recenzi. Baví mě sledovat, když narůstají počty vidění. Kdykoliv přibude komentář, skáču do stropu. Ale není to nic, od čeho bych nedokázala upustit. Už hodněkrát jsem přemýšlela, že blog smažu a s ním i můj bookstagram. Nevidím v tom totiž žádnou velkou budoucnost, protože přiznejme si; žádné moje články nejsou dokonalé a to, že bych někdy mohla navázat spolupráci třeba s cooboo je na míle vzdálené.
Jenže teď jsou prázdniny a já mám čas na psaní článků a vymýšlení nových konceptů. V létě pro mě blogování znamená zábavu, ale až nastane škola...Kdoví, jestli s tím opravdu neseknu.

Aďa z blogu Knihy, knihy a knihy

Rada by som povedala nejakú zábavnú historku, ale k tomuto sa žiadna neviaže. Bola som obyčajný introvert, ktorý si rád čítal a raz som narazila na recenzie od jedného dievčaťa. Strašne sa mi to páčilo a hlavne ma zaujalo, že dostáva knihy zadarmo :D Kto by to nechcel, že? A tak som si založila blog a začala písať, čo ma neskutočne chytilo, no a po čase prišli aj nejaké tie spolupráce a hlavne knihy zdarma :D

Blogovanie je pre mňa už časťou môjho života. Jeden čas som sa snažila prestať, ale písanie ma neskutočne baví a strašne mi to chýbalo. Baví ma písať o knihách a hlavne, keď vidím, že to má nejaký význam a ľudia mi píšu, že si na základe mojej recenzie knihu prečítali a bavila ich :) Vždy ma to zahreje pri srdiečku, takže určite blogerom odpisujte na recenzie, vždy ich to poteší :)

Lucie z blogu Moje knihovnička

K blogování jsem se dostala díky Irence z Knihánkova a taky ostatním známějším blogerům. Sice je pravda, že jsem první objevila Irenčin kanál, ale v té době ještě nebylo reálné abych natáčela videa. A proto jsem začala s blogem, abych aspoň nějak mohla sdílet svoje názory a lásku ke knihám.

Nejdříve pro mě jako pro mladší holku znamenalo blogování možnost, jak získat recenzní výtisky a to mě motivovalo právě k psaní tohoto "blogu". Několikrát jsem ho za ty tři roky obnovila, ale nikdy to nebylo ono. Až letos v lednu jsem se kvůli zranění k blogu vrátila. Dá se říct, že zprvu z nudy, ale poté jsem v něm našla něco více osobního. Do každého článku jsem dala kousek sebe a konečně jsem byla spokojená a blogování pro mě začalo doopravdy něco znamenat. A teď jsem se začala věnovat hlavně videím, ale mám celkově větší radost ze svého blogu, protože do něj ráda promítám kousek mě.